Mnohojedinný svět

Základní úvod

Svět, o kterém se budeme bavit vykazuje tzv. čtyřjedinnost, která se materializuje jako 4 různé typy látek:

• hmota
• éter
• mana
• duše

Základní vztahy mezi těmito látky jsou následující:

• hmota a éter se navzájem anhilují, přičemž z této reakce vzniká mana
  • z tohoto vyplývá, že z many lze vytvořit jak hmota, tak éter
• mana zároveň umožňuje ovládat éter i hmotu

Obecně lze říct, že hmota a éter jsou ekvivalnentní, avšak "zrcadlově otočené". Mana pak slouží jako jakási forma "čisté energie", která může ovlivňovat jak hmotu, tak éter.

Tvořící látky

Hmotný svět a svět éterický leží blízko sebe a na nějakých místech se dokonce dotýkají (tam se pak nachází tzv. zřídla many, protože dochází k neutralizaci hmoty a éteru). Lze si to představovat jako 2 stejně velké, ale smuchlané deky na sobě -- někde se dotýkají, ale jinde jsou daleko od sebe. Pro úplnost ale dodejme, že toto zobrazení dvou světů na sebe není "rovnoměrné" a může měnit vzdálenosti apod. Důležité ale je, že tato bijektivní korespondence vůbec existuje.

Duše a mana

Posledním typem látky, o kterém jsme ještě nemluvili, je duše. Tato látka je velmi specifická a její původ či důvod je předmětem diskuzí mezi soudobými učenci. Duše jsou částice, které mohou ovládat manu - a skrze ji i tvořící látky. Jedna částice duše sice může ovládat manu, ale její "inteligence" je malinká. Vyvinutější bytosti, jako například zvířata či lidé, mají vědomí tvořené z mnoha provázaných částic duše.

Jinak řečeno, v tomto světě se předpokládá, že vědomí není "emergent" vlastnost komplexního systemů, jakým je třeba mozek, ale je způsobeno externě -- v našem případě skrze částice duše.

Po dlouhých létech výzkumu se vědcům nicméně podařilo zjitit, že ani velký počet částic duše nezaručuje "geniálního" člověka. Dokonce i uspořádání duší v "chumlu" (nazývá se (duševní) jádro (bytosti)), který tvoří (lidské) vědomí, určuje mnoho jeho vlastností. Pro zlepšení magických dovedností je potřeba, aby se jeho částice duše více rozprostřely do prostoru (efektivně se zvětší povrch jádra).

Schopnost ovládat manu obecně klesá se zvětšující se vzdáleností, ačkoliv záleží např. i na tvaru jádra.

S tímto je ale svázán jeden problém -- přijde-li duše do kontaktu s nějakou tvořící látkou, okamžitě zaniká ve výbuchu many. Proto jsou bytosti, které mají hustší jádro, obecně houževnatější a odolnější.

Nicméně nic není neomezené a to ani kontrola many. Každá částice duše má za daný čas je omezené množství many, které je schopna ovlivnit. Proto se kouzelníkům při tréninku magie zvětšuje jádro (roste počet částic). To se však děje např. i při vojenském výcviku -- tam lidé potřebují velkou výdrž, tj. dlouho ovládat (nejen) své tělo skrze manu, tj. potřebují více částic duše v jádře.

Nedostatek many pro magii

Ačkoliv na běžný život je volně rozprostřeno na světě many dost, magie je ji schopna rychle vyčerpat. Existují i záznamy o kouzlech, které tak vyčerpali manu ve vzduchu, že přítomní zemřeli, protože jejich jádra* nebyla schopna udržet hmotu (či éter) od kolize s částicemi duše.

Zde přichází na řadu vztah mezi éterický a hmotným světem. V místech, kde se dotýkají je magie dostatek. Jinde to avšak (hmotní) mágové primárně řeší skrze různé dohody a interakce s éterickým světem.

Skutečností je, že pokud se nacházíte např. ve světě hmotném, je relativně jednoduché něco transportovat do světa éterického, ale extrémně obtížné provést akci opačnou. Tato transportace je jedním z dalších využití many.

Velmi časté jsou proto dohody o vzájemném poskytnutí, kdy se 2 subjekty, jeden z hmotného a druhý z éterického světa, dohodnou, že v daný čas a daném místě si navzájem poskytnou předem dohodnuté množství tvořící látky jeden druhému (tím, že ji pošlou do toho opačného světa).

Při domlouvání zásob many pak hraje roli nejen výhodnost dohody, ale také např. důvěryhodnost protější strany.

Tvorba a zánik života

Typicky vzniká nový život biologickými procesy, které vytvoří fungující tělo -- to pak vyžaduje minimum many na jeho ovládání. Nakonec alespoň jeden rodič daruje minimálně jednu částici duše potomkovi a tak mu "vdechne život".

Na sklonku života naopak přestává tělo bytosti fungovat samo o sobě a duše jej není schopna udržet funkční pouze skrze manu. Tak na místě mrtvých těl vznikají zranitelná osiřelá jádra, které mohou ostatní bytosti postupně obrat o částice duše.

V jiném případě mohou např. věřící utvořit dohodu o přesunu se svým "bohem" -- ten je po smrti přenese např. do světa éterického (resp. nachystá vhodné prostředí pro přesun). Důležité je ale podotknout, že tento přesun musí být iniciován ze strany zesnulého a "bůh" pouze připravuje vhodné podmínky (opačné případy jsou extrémně vzácné).

Je dobré si povšimnout, že tato pravidla umožňují vzniku nemtrvých. Nicméně schopnost vytvořit umělé tělo, které by bylo snadné ovládat, je zatím pouhým snem. Obecně učenci vypozorovali, že

• kostlivci, zombies, apod. jsou většinou tvořeny deformovanými jádry, která jsou rozprostřena skrze skoro celé těla. To výrazně snižuje ve většině případů rozumové schopnosti, nicméně dovoluje kontrolu mrtvého těla i (relativní) zachování jádrá;
• naopak např. duchové se svého těla vzdávají o ovládájí jen látku kolem sebe, aniž by výrazně přišli o intelektuální schopnosti či ohrozili zachování duše.

Lokálnost magie

Hlavním problémem s dohodami o poskytnutí many je jejich lokálnost v prostoru i čase. Dohoda je typicky psaná tak (zjednodušeně), že jedna strana pošle té druhé danou kvantitu látky v daný čas a na daném místě. To však odpovídá i jednomu danému místu ve světě opačném.